Mezinárodní tábor pro mladé fotografy s názvem:
"Evropa okem mladého fotografa". proběhl koncem prázdnin 2007 a stal se díky polským přátelům velmi úspěšnou akcí.
V pěkném ubytovacím zařízení nedaleko lázeňského městečka Kudowa Zdój, Polsko - poblíž Náchoda jsme prožili zajímavý a tvůrčí týden.
Naučili jsme se lépe ovládat naše fotoaparáty, pracovat s clonou, hloubkou ostrosti, naučili se pravidla kompozice a mnoho dalšího.
Dopolední semináře vedli zkušení profíci a pak jsme fotili a fotili a fotili ....
Mezi jinými jsme se věnovali také portrétům a reportážní fotografii. V sobotu jsme pak s velikou slávou otevřeli galerii v místním kulturním domě a musím říci, že k našemu překvapení se naše práce velmi líbily. Další měsíc bude galeriie vystavená v Ikeii ve Wroclavi.
Každý účastník si domů odvezl kromě zarámované své nejlepší fotografii také certifikát členství v nové royálovské fotografické agentuře WAF a mnoho krásných vzpomínek. Parta byla moc fajn a jsme rozhodnutí podobné akce v budoucnu opakovat.
Můžete se přidat, určitě nebudete litovat.
Malou Fotogalerii z rozlučkové ceremonie najdete zde.
 

 V rámci akce "Prázdniny v Třinci" jsme připravili bojovku pro třinecké děti. V celkem 10-ti disciplínách si více než stovka dětí vyzkoušela své schopnosti. Některé překvapily svou houževnatostí a vytrvalostí, kdy i přes téměř nemožnost úkol splnit, nechtěly ze stanoviště odejít. Proto se u lukostřelby a vzduchovek tvořily dlouhé fronty. Největší nával ale opět zažívala Tarzaní lávka, tentokrát podstatně vyšší. Poslední zájemce jsme, totálně vyčerpaní, vyhnali dvě hodiny po ukončení akce.

Zbytek napoví Fotogalerie zde.

 Další NVT je za námi. Tentokrát 35 účastníků snad ze všech koutů republiky přijelo s očekáváním co nového se v práci s dětmi mohou naučit. Doufám že nebyli zklamáni. Napovídaly o tom jejich reakce při nedělní snídani. Vy co máte NVT za sebou asi tušíte o co jde.
Malou fotogalerii z letošního NVT naléznete: zde.
 

 Nejvýznamnější akce roku 2007 - Eurocamp v Norsku je za námi.
Celkem 72 mladých lidí z ČR prožilo nezapomenutelný týden spolu s 3 500 dalšími Royal Rangers z celé Evropy.
Termín: 30.7.-4.8.2007

Podrobný scénař cesty najdete na Valmezáckých stránkách v sekci Fotokronika.

Jejich Fotoalbum svědčí o tom, že to stálo za to.

Několi fotek můžete shlédnout na oficiálních stránkách Eurocampu 2007 zde.

Jak jsme prožívali Eurocampy v minulosti si přečtete zde.

 Aktuální informace o našem táboře, který právě probíhá.
Klikněte na celý článek a najdete zde podrobné informace o tom, jak to prožíváme postupně den po dni. Stránky stále aktualizujeme jak jenom ušetříme trochu času.
Máme první pozitivní zprávy a ohlasy od rodičů. Právě jsme se dozvěděli, že některé maminky udělaly za posledních pár dnů obrovský pokrok v internetové gramotnosti. Aby sledovaly co se u nás děje, naučily se jej docela dobře ovládat.
Základní údaje:
Celkem 59 dětí a 12 vedoucích.

Naše poštovní adresa je:
Tábor Royal Rangers, Jiřín 20, 58841 Vyskytná nad Jihlavou.


Fotogalerie č.: 1 - úterý až čtvrtek.
Fotogalerie č.: 2 - z pátku, soboty a neděle.
Fotogalerie č.: 3 - neděle a pondělí.
Fotogalerie č.: 4 - závěr tábora.


10.den - čtvrtek 19.7.07
Poslední den znovu ve znamení vedra. Poslední bojovka v lese, grilování masíčka, závěrečné vyhodnocení. Večer nás ještě přepadla silná bouřka, jen tak tak jsem stačili utéci od táboráku do naší osvědčené stodoly.
Co říci závěrem?
Tábor se nám určitě povedl. Sice jsme měli rekrodní počet úrazů, ale Dáša zdravotníce to zvládla perfektně. Všichni jsme bohatší o nové zkušeností, krásné vzpomínky a nové kamarády.
Další číslo Trusjoka z úterý zde - "Trusjok č.7".

9.den - středa 18.7.07
Padá na nás totální ponorková nemoc. Ničeho se nechce, stále hyc jak v Africe, vedoucí vymýšlejí stále nějaké hry a nám se prostě nechce.
Ráno jsme odvezli Evu k doktorce a ta ji nechala v nemocnici. Budou ji léčit průdušky .... do pátku to musí zvládnout, protože v sobotu odjíždí na dovolenou.
Dneska hrajeme celý den bojovky v lese. Jen jsme odskočili poobědvat a zase hybaj do lesa. Tam je alespoň příjemný stín a průvan.
Oznámení pro všechny rodiče.
Přijedeme v pátek : Ostrava Svinov v 15:20, Třinec v 16:21 !!!!!!!

8.den - úterý 17.7.07
Další číslo Trusjoka z neděle a pondělí zde - "Trusjok č.6".
Dnešní krásné ráno bylo ve znamení rychlého úklidu. V 10:00hod. odjíždíme na výlet na zámek do Telče. Odpoledne se stavíme do vodního ráje v Jihlavě. Do tábora se vracíme až na večeři.
Čeká nás čína a buchty !!!
Z koupaliště jsem přijeli unaveni, opálení ale spokojeni. Nejhhorší byl ten autobus bez klimatizace. Dokonalá sauna. Ještě že je to z Jihlavy jen 12km.
Po táboráku se téměř celý tábor uložil ke spánku pod širákem. Ráno 04:00hod nás ale vyhnala bouřka zpět pod střechu. Takový malý noční poplach.
Jo a večerní čína byla super - kuchařky opět překvapily. To jsme zvědaví jak zvládne náš zásobovač ten zítřejší guláš ....


7.den - pondělí 16.7.07
Pondělí - zase hyc. Nedá se nic dělat. Dopoledne děcka vyrazily do vesnice sehnat staré noviny na papírové koule k bojovce. Dostali po jedné zápalce a měli ji vyměnit za noviny. A máme i čím topit. Našly se i zajímavé knihy a dokonce očkovací průkazy.
Dokonalá skluzavka opět fungovala a nakonec se vše zvrhlo ve vodní válku.
Fotky brzy ve fotogalerii č.2

6.den - neděle 15.7.07
Neděle byla ve znamení Akce jehla - zašij se kde můžeš. V tom hycu se nedá nic jiného dělat. Dopoledne shromko se vším všudy. Sbírka, oznámení, chvály, kvartet, svědectví, kázání. Volejbal se hrál až k večeru. Všechno OK, dokud nepřišel národní ukázat jak se to dělá. No a v druhém setu mu ruplo v koleně a je z něj mrzák. Už 4. v pořadí se zavázaným kolenem, ale za to nejvíce kulhající. Pan doktor mu hrozí třitýdenní sádrou.

5.den - sobota 14.7.07
Další číslo Trusjoka ze soboty zde - "Trusjok č.5".
Další číslo Trusjoka z pátku zde - "Trusjok č.4".
Konečně letní počasí. Vedoucí udělali letecký den a všechny věci jsme museli vytahat ven na sluníčko. Konečně všechno vyschne.
Dnes máme v plánu skupinové soutěže jako Člověče nezlob se a odpoledne lanové aktivity v lese.
Tak člověče nezlob se skončilo fiaskem. První sádra=Adrián z Ostravy. Výron jak víno. V lese lanové akivity byly dost náročné - fotky uvidíte v 2. fotogalerii.

4.den - pátek 13.7.07
07:30 Nádherné ráno, rozcvička ve sluníčku. Že by konečně teplo ...?
08:00 Houby, než jsme dosnídali, už zase mrholí. Ještě že není taková zima. Jdeme hrát Evoluci do stodoly. Trochu v názvu nekřesťanská, ale jinak fajn hra. Všichni nezúčastnění se smáli, že se celý tábor zbláznil.
Toto je foto z dnešní rozcvičky. Princezny zaspaly a tak ji měli individuální.
Odpoledne konečně vysvitlo slunko. První hra - experiment: Internet. Hra plná zmatků a strategie. Děti nás ale překvapily a zvládly to s přehledem.
Někteří také museli udělat velké praní. Podívejte - i bez maminky to jde.
Večer se zase konal u táborového ohně.
Národní si koupil nový foťák a tak se učí jej ovládat. Brzy zveřejníme první fotogalerii z posledních dnů.
Vyšlo další, již 3. číslo našeho táborového bulváru "TRUSJOK" !!!
Uvádí nejdůležitější momenty ze čtvrtka. Opět upozorňujeme, že tento plátek není cenzurován a neručíme za jeho obsah.
Přečíst si je můžete zde - "Trusjok č.3".

3.den - čtvrtek 12.7.07
Vyšlo další číslo našeho táborového bulváru "TRUSJOK" !!!
Přečíst si je můžete zde - "Trusjiok č.2".
!!! Důrazně však upozorňujeme, že za obsah tohoto plátku neručíme.!!!
08:00 Znovu nás probudila zima a déšť. Ach jo.....
Předpovědi slibují teplo a tady kde nic tu nic. Tak jsme si objednali autobus a jedem na výlet do Pelhřimova. Chceme tam navštívit muzeum kuriozit a strašidel. Dětičky nabalíme velkou svačinou a vyženeme do města.
Jinač jsme celkem v pořádku. Rodiče nebojte, zvládneme to.
17:00 Výlet se nám náramně povedl. Viděli jsme kuriozity jako obrovský svetr a 4metrový spacák, 158km dlouhou šálu, nejmenší ženu, člověka s dvěma hlavama, kuriozní výrobky ze zápalek, atd. Děcka to ohromně zajímalo. Odoledne jsme na náměsti v Pelhřimově čekajíc na autobus sbírali razítka v obchodech. Celkem jsem jich ulovili 1524.
20:30 Večer se vyčasilo a tak jsem měli konečně večerní program u táboráku. A s překvapením. Na vlastní oči jsme viděli, jak Jákob ve snu spatřil v Be-telu sestupovat a vystupovat anděly. U nás to byl (D)aniel.

2.den - středa 11.7.07
Ráno nás probudilo sluníčko. Hurá!!!! Rozcvička proběhla bez problémů - Danek a Adrian zase zaspali. Alespoň měl kdo uklidit odpadky.
Zdravotnice Dáša měla první pořádný případ... Šití ... No jo, sekyrka je prevít ... Během dne jsme si hráli na střídačku: chvíli venku, chvíli ve stodole. Podle sluníčka a deště, ale oběd jsme si stačili uvařit už samostatně v kuchyních. A jak nám chutnalo!!!! Každý vařil podle toho co si během dne ulovil. Byl totiž střelecký den. Podle výsledků měli někteří k obědu jen nudle s cukrem, jiní dokonce s grankem a rozinkami. Zase se prosadily naše amazonky z lukostřelby.

1.den - úterý 10.7.07
První den jsme rozdělení do pěti skupin - modrá, žlutá, červená, zelená a oranžová. Děláme si vlajky a vymýšlíme pokřiky. Je zima a tak sedíme ve stodole a tvoříme.
Dopoledne zase začalo pršet a venku se fakt nedá nic dělat. Tak jsme vyhlásili olympiádu družstev ve stodole. Extra soutěže jako "Trestné hokejové střílení na branku", "Rybář", "Hod do kanistru", a "Zeměpisné šípky". Škoda že výsledky budeme vědět večer.
13.00hod .... Kuchařky uvařily super oběd: buchtičky s krémem. To byla bašta. Teď tu pečou nějaké buchty k zítřejší svačině.
17:30hod .... a zase lije -
18:00hod .... Právě vyšly naše táborové - úterní noviny.
Přečíst si je můžete zde - "Trusjok č.1".
20:00hod .... večerní shromko - klasika - Daniel vede zpěv a chvály, Eva vypráví příběh. Nakonec vyhodnocení celodenních aktivit. Pršelo a mrholilo téměř celé odpoledne, ale večer se ukázala modrá obloha. Doufejme, že zítra vysvitne sluníčko a my se konečně zahřejeme.

 V poslední době stále více Royal Rangers jezdí na vodu. Zde najdete několik odkazů na zajímavé akce prvního pololetí:
Nedávno zveřejněný článek o Brňácích na vodě - zde.
Brňáci na Salze - zde.
Ve fotokronice Valmezáků najdete zajímavou výpravu na Belou.
No a světe div se, Oldřichovičáci také vyrazili, tentokrát na Dunajec.
V pátek odpoledne jsme vyrazili se třemi auty noloženými k prasknutí na východ Slovenska. Cesta je fajn až za Tatry, tak to utíkalo rychle. Zakempovali jsme v Polsku hned pod přehradou v super vybaveném campu ve stylu horalské architektury. (Až na ty 2,- Zloté za příliš málo teplé vody.) Sobota nám počasím přála a tak jsme si těch 26km po vodě opravdu užili. Pohodička pro začátečníky....


V neděli jsem vyrazili na výlet ke Třem korunám a většina dorazila až na vrcholek, odkud já nádherný výhled do okolí. Další výlet nám zhatila bouřka, přesto část dobroduhů vyrazilo na zříceninu za přehradou. Výsledky zde raději nebudu popisovat.
V ponděli jsem chtěli sjíždět vrchní úsek Dunajce, ale po bouřce byla voda hnusná a hrozily další bouřky. Zpáteční cesu jsme proto využili k průzkumu dalších řek. A příště se vypravíme určitě na Bialku - taková malá Salza v Polsku. Poslední fotky ve fotogalerii
vám o tom řeknou více.

 Procházka růžovým sadem – člověk si řekne, nějaká pohodová akce… Ale skutečnost je jiná. Letošní, už třetí, ročník jako vždy pořádala litovelská část olomouckého royalu, konkrétně skoro celá rodina Bartíků. Na předchozích dvou jsem taky byla a nakonec jsem se rozhodla jet i na letošní, abych měla možnost obhájit vítězství z minulého roku J. Ale už jsem věděla, že vůbec dojít do cíle v časovém limitu asi nebude hračka. Začátek byl večer v pátek 20. dubna na chatě v malé vesničce Kadeřín v okolí hradu Bouzov.


Letos se tu sešlo sedm družstev, a to poprvé i z jiných hlídek než Zábřeh a Olomouc. Dorazil tým z Opavy, Valmezu, Brna a i účastníci z Poličky a Zlína. Další týmy dodal Zábřeh. V jednom z nich jsem byla i já. Po společné večeři se čekalo na příchod Lukáše – vedoucího který to ještě dodělával. Díky tomu se start z původních osmi posunul asi na půl jedenáctou. Každý tým dostal tři osmisměrky, ze kterých jsme se dozvěděli, kde leží mapa se zakreslenými body, které máme projít. Na každém bodu najdeme zašifrovanou zprávu, ty potom dáme dohromady a tím zjistíme, kde najdeme klíč k zámku, kterým si pak můžeme „zamknout“ pořadí, ve kterém přijdeme. Sebou jsme měli mít spacáky a karimatky, ať se můžeme vyspat, ale nemuseli jsme si je brát, nemuseli jsme spát, a nebo byla možnost ještě přespat na chatě a jít až ráno. Kdo by přišel po šesté večer, bude diskvalifikovaný.
Náš tým vyrazil jako první, protože nám osmisměrky nedělaly problémy. Šly jsme na první bod, který jsme považovaly za nejlépe dosažitelný. Ale hned na první křižovatce jsme zabočily na špatnou cestu, protože jsme ve tmě špatně odhadly, kam ukazuje ukazatel s modrou značkou. Protože jsme ji ale dlouho neviděly, tak jsme se naštěstí brzo vrátily a stejně dobře se zachovaly při druhé křižovatce a stejné chybě. Pak už to celkem šlo a až na to, že jsme ztratily a po půl kilometru zase haluzácky našly v lese červenou značku a po tmě málem spadly do lomu, jsme došly na kopec už k druhému bodu. To byl ovšem problém, protože ten vrchol byl dost rozlehlý, zalesněný a v té tmě se na něm fakt špatně hledal triangulák. Po asi půlhodině hledání jsme začaly přemýšlet, že to zabalíme. Ale když už jsme pomalu chtěly rozdělat karimatky a spacáky, uviděly jsme baterky jednoho týmu kluků, a tak jsme se jich šly zeptat, jestli to taky hledají. Oni že jo, a tak jsme to taky ještě šly hledat a najednou o ten šutr Katka (vedoucí našeho týmu) málem zakopla. Vzaly jsme si zprávu, určily azimut a šly na další bod (naštěstí pod jiným azimutem než kluci). Měli jsme jít asi 3 km jen tak přes pole, louky a lesy a jenom přejít jednu cestu se žlutou značkou a dojít do vesnice s rybníky. Tak jsme šly a vůbec nevěděly, jestli jdeme dobře, ale něco za půlkou jsme uviděly dost v dálce konečně nějaké světlo. My jsme vůbec nevěděly, která vesnice to může být, ale říkaly jsme si, že aspoň zjistíme, kde jsme. Taky jsme zjistily - byly jsme necelý půlkilometr od rybníků, kam jsme chtěly dojít. Tak jsme to vzaly a šly dál.
Přemlouvala jsem holky, ať to zabalíme na dalším bodu, protože už byla fakt dost kosa. Ale oni že ne, že až na dalším, ne-li dál. Další dva body jsme našly celkem v pohodě, až na to, že jsme zase málem spadly do jakéhosi drsného lomu, a že nás cestou zase předběhli kluci. K šestému bodu jsme šly, když už bylo okolo šesté hodiny ráno, a říkaly jsme si, že nemá cenu teď chodit spát. Bohužel jsme se zase spolehly na naše umění určit azimut a jít podle něho, a tak jsme došly na úplně jiný kopec. Když jsme ale zjistily, že jsme mimo asi o 2 km, už to bylo v pohodě. Ale se sedmým bodem to bylo horší. Mělo to být u jediného trianguláku v okolí na nějakém kopci. To jsme našly, ale zprávu ne. Tak jsme nevěděly, co teď. Proto jsme napsaly sms vedoucím a ptaly se, co je na špatném místě, my nebo zpráva? Ale bylo teprve 8 ráno a naši milí vedoucí po dlouhé náročné přípravě ještě spali. Tak jsme vyluštily zatím všechny šifry, některé teda dost těžké, a pak se rozhodly, že na tom bodu nebude nic důležitého do celkové zprávy, a šly dál J.
Ale vůbec jsme si teď nebyly jisté, kde jsme. Tak jsme zase určily azimut a došly k šílenému klesáku. Po nějakém přemýšlení jsme se rozhodli sejít do údolí a odtud už jsme nějak trefily k dalšímu bodu, který měl být na zřícenině. Tu představovaly asi tři šutry na sobě a nějaká tabule s popisem toho, co to bylo za hrad.
Na další bod byla dlouhá nejednoduchá cesta, protože kromě setkání s divočáky v lese jsme došly do jiného údolí, než jsme chtěly. Tak jsme přešly další kopec a pak se po cestě dostaly na další bod. Tam jsme si daly dlouhou pauzu a koukly se, co nám vycházelo za zprávu, protože vyjma bodu, který jsem nenašly, byl tento už předposlední. Ten poslední jsme ani nepotřebovaly, protože jsme ze zprávy pochopily, že máme jít na kopec Stráň nedaleko Kadeřína. Rozhodly jsme se, že to vezmeme po modré, která vedla po silnici a pak odbočovala. Ale my, příliš zaujaté tím, že si v chatě budeme moct sednout, ba i lehnout, jsme neodbočily. Vracet se nám samozřejmě nechtělo, tak jsme zvolily naše oblíbené řešení – azimut. Asi jsme šly i celkem dobrým směrem, pak jsme ale obcházeli jakýsi lesík a nějak jsme se zapomněly vrátit do původního směru. Našli jsme se necelé 2 km od původního cíle. Tak jsme se s další dávkou odhodlání vydaly na Stráň.
Nakonec jsme tam v pohodě došly, protože to byl kopec víc v mapě než ve skutečnosti. Tam jsme našly klíče, jeden jsme vzaly a došly do chaty. Tam jsme daly zámek do díry s číslem 1 a rády si sedly, lehly, spaly a podobně. Samy jsme nemohly uvěřit, že jsme první, ale potom jsme zjistily, že další dva týmy sice měly všechny šifry, ale jedni je nevyluštili, druzí už nestihli na ten kopec zajít. Další týmy došly na chatu všechny do šesti, i když už ne se všemi body. Když jsme se všichni setkali, dali jsme si dobrou večeři a pak bylo vyhlášení výsledků a rozdání cen (čelovky, nerezové ešusy a hrnky s nabíjecími baterkami). Pak už jsme měli prostor pro povídání zážitků, kterých bylo fakt dost. Postupně jsme chodili spát, jak už to kdo nemohl vydržet.
Ráno byla společná snídaně a pak jsme udělali společné menší shromáždění. Po obědě se pak už jen uklízela chata a odjíždělo domů. Byla to fakt dobrá akce a doufám, že tam příští rok pojede ještě víc lidí, ať je to pořádný závod J.

Danuška J (41.PH Zábřeh)
 

 Přijelo 380 lidiček téměř z celé republiky.
Počasí tak akorát - sice trochu zima, ale zapršelo jen v době oběda a rozlučkového nástupu.
Opět jsme si vyhráli až, až. Celkem 85 družstev během dvou dnů odehrálo 198 zápasů. Pro nehrající bylo připraveno 15 doprovodných programů jako lukostřelba, vzduchovky, lanové aktivity, sudoku, vodácké dovednosti, výroba magnetek, atd. Večer perfektně koncertovali mládežníci z Uh. Brodu a tím také přispěli k tomu, že Ringoturnaj bude zase jednou z nejlepších akcí roku.

Díky patří Ježkovi, Jáji, Táni, Pecovi, Přemkovi a všem, kteří přiložili ruku k dílu.
Brzy zveřejníme odkazy na fotogalerie.

Výsledky 10. Ringoturnaje Royal Rangers v celém článku:

Prvních 160 fotek pro vás připravila Verča. Fotogalerii 1 Ringoturnaje 2007 najdete zde.



Výsledky podle věkových skupin:
Greenhorni
1.místo 13. a 23.PH Uherský Brod a Zlín 2
Filip Novák, Adam Novák, Janinka Fiurášková, Daniel Nesrsta, Lukáš Machala
2. místo 13. a 35.PH Uherský Brod a Praha
Samuel Hampl, Michael Takats, Jonatán Kuneš, Petr Sláma, Robin Oswald
3. místo 2. a 12. a 24.PH Břeclav, Rumburk a Brno 2
Matouš Helešic, Jakub Novák, Mariana Šimková, David Matulík, Jana Sedláčková

Trappeři
1.místo 2. PH Břeclav
Anežka Kurialová, Terezka Doláková, Lenka Vrbová, Filip Průdek, Marek Čerešna
2.místo 35. PH Praha
Marek Kytka, Filip Kreuz, Vladimír Nejedlo, Agáta Hamplová
3.místo 24. PH Brno 2
Sedláčková Petra, Marie Kandelová, Eliška Suchomelová, Hana Čoupková

Rangers
1.místo Dobruška
Samuel, Marek, Pavlína
2.místo 31. PH Jihlava 2
Áňa Vejvodová, Pepa Vejvoda, Jirka Urban, Gábina Linhová
3.místo Dobruška
Adam, Lukáš, Tomáš

Junior
1.místo 26. a 41. PH Olomouc a Zábřeh
Ondra Bartík, Ráďa Pluskal, Mia Ohlídal
2.místo 12. PH
David Král, Ringo, Dan
3.místo 27. PH Jihlava 1
Zdeněk Zeman, Vojtěch Hons, Michal Mátl

Royal Rangers - Old
1.místo 12. PH Rumburk
Honza Šimek, Lukáš Vašát, Láďa
2.místo Dobruška
Petr, Jenka
3.místo 12. a 27. PH Rumburk a Jihlava 1
Petr, Mravenec, Honza Pečenka

 Naše kuchařka Tánia se vdala. Svatba byla krásná, nevěsta také ....
Budeme muset nějak přežít letošní tábor bez ní. Co se dá dělat, .... svatební cesta zvítězila.
Přejeme novomanželům mnoho štěstí a krásný společný život.

 V termínu 13.-15.4.2007 proběhlo další školení pro Hlavní vedoucí letních táborů. Počet účastníků - 39. Probrali jsme podrobně zákony, vyměnili si zkušenosti a dokonce zahráli hry pro inspiraci. Díky patří Tomášovi ze SCEAV Oldřichovice za zorganizováni a také našim instruktorům za perfektní práci. Honza, Markéta, Jája a Ježek opět nezklamali a dokázali zaujmout posluchače svým přednesem a zkušenostmi. Národní se zase chlubil svými triky, jenže tentokrát to nezvládl a téměř vše prozradil.
Nezbývá než popřát všem novým hlavním vedoucím úspěšnou sezónu - mnoho krásných zážitků, žádné úrazy, žádné problémy s hygienou a stovky spokojených dětí.

V roce 2006 naše přední hlídka získala grantovou podporu od nadace ČEZ. V rámci regulérního grantového řízení jsme žádali o podporu s vodáckým projektem. Naším záměrem bylo nakoupit lodě a vodácké vybavení pro naši přední hlídku. Již několik let jsme se snažili získat vodácké vybavení a tak jsme žádali různé organizace a i statutární orgány města Brna o participaci na tomto projektu. Byli jsme částečně úspěšní. Od města Brna jsme získali část prostředků na nákup vodáckého materiálu. Stále to však nestačilo na pravidelné vodácké výjezdy větší části naší přední hlídky.

V roce 2006 nastal zlom v podobě schválení projektu „Brno na vodě versus Brněnské děti na vodě“. Díky pomoci nadace ČEZ jsme mohli nakoupit kompletní vodácké vybavení pro 12 lidí. Tato pomoc byla klíčová pro začátek vodácké činnosti naší přední hlídky. V mezidobí jsme však nezaháleli tři z našich vedoucích prodělali kurzy vodáckých instruktorů a zůčastňovali jsme se některých vodáckých výjezdů jiných organizací.



V roce 2007 jsme mohli začít první samostatné výjezdy 18. přední hlídky. Jako první seznámení s vodou jsme zvolili velikonoční trénink na cvičné peřeji ve Valašském Meziříčí (kde několikrát v roce také probíhají závody ve vodním slalomu). Tento výjezd se mohl uskutečnit i díky několika zázrakům, které nám velice pomohly. Pan Marvan, který je trvalým podporovatelem naší přední hlídky, nám zdarma zapůjčil dodávku transit na přepravu lidí a materiálu. Ivin bratr Tomáš Marvan nám zajistil ubytování v hotelu Permoník v Novém Hrozenkově zdarma pouze za úklid. Tyto věci velmi ulehčily našemu rozpočtu a zajistily nám opravdu komfortní průběh celé akce. Také se nám podařilo zajistit možnost výcviku na cvičném kanále na Bečvě od TJ Valašské Meziříčí. Tímto děkujeme panu R. Fuskovi a jeho ženě za poskytnutí informací a vřelé přijetí. V neposlední řadě nám Bůh zajistil skvělé počasí a ochranu na cestě a v průběhu cvičení na vodě.

Vlastní výjezd probíhal ve dnech 6. - 9. 4. 2007. Cesta auty probíhala i přes páteční předvelikonoční zácpy velmi dobře a tak jsme mohli v sedm večer dojet do hotelu Permoník v Novém Hrozenkově. V sobotu po snídani jsme celí natěšení vyrazili na vodu. Díky skvělým navigačním schopnostem Ivy jsme téměř bez potíží našli loděnici. První část dne se nováčci pod vedením Katky, Ivy a Karla učili základní záběry, udržet loď rovně, zatáčet a zastavovat. Byla to docela sranda, protože po několika desítkách minut už nikdo z nováčků nedokázal určit, kde je vpravo a vlevo. Nakonec, přestože zdaleka ne všichni dokázali jezdit rovně a zastavit na místě, které mu bylo určeno, cvičitelé (hlavně Karel pro nedostatek akční zábavy) usoudili, že jsme schopni po posilnění stravou pokračovat na kanále.

V obědové pauze Karel s Ivou předvedli několik ukázkových čochtanů pro motivaci všech. Přesněji společně předvedli jednoho, pak Iva během jednoho přejezdu vystoupila sma a pak už odmítla nastoupit. Takže zbylé dvě ukázky prezentoval už pouze Karel. Heslo bylo „nejsme přeci z cukru“. Katka komentovala naši snahu o ukázku vodáckého umění - „ježdění na vodě je jednoduché, musíš dělat náklony a pádlovat, ostatní udělá voda za tebe“. Karel s Ivou bohužel ty náklony nedělali, občas taky dělali, ale opačné.

A pak všichni povzbuzeni právě zhlédnutou ukázkou a posilněni obědem vyrazili trénovat do peřeje. Učili jsme se přejezdy, výjezdy, kolečka a esíčka. Konečně všechny záběry cvičené dopoledne na voleji dostaly smysl, protože se loď začala chovat podle nich (když se záběr povedl, což samozřejmě zvláště ze začátku nebylo pravidlem).

Pro velký úspěch jsme si to vše zopakovali i v neděli s další skupinou. Ostatní vyrazili na výlet hledat Hadrářskou smlouvu, kterou bylo potřeba najít a zničit, ale to už je jiná „pohádka“.

Co říci na konec? Bylo to velmi dobré. Děkujeme nadaci ČEZ, rodině Marvanových a všem, kteří nám věří a pomáhají. A zase někdy příště na vodě.



Ahoj Karel

 Hlášení
Velitele 28. Přední hlídky Royal Rangers
Účastníci : Martin Černý, Richard Novák jun. , Martin Švehla
Za naši přední hlídku nakonec vyrazil jediný tým odhodlaný vyhrát. Po kontrole výstroje jsme vyrazili autobusem z ÚNA Třeboň 13.4.07´v 12:40 do Českých Budějovic. Dorazili jsme tam v 13:10 , kde následoval pěší přesun na vlakové nádraží a nástup do vlaku směr Plzeň. Cesta uběhla celkem rychle, ale vlak byl přeplněný. Při cestě jsem se bavil se studentkou vysoké školy, katoličkou o víře a církvi. V Plzni jsme měli hodinový přestupní čas, který jsme pod těžkými batohy využili k odpočinku. Následoval poslední úsek naší cesty, který jsme nastoupili v 17:10.
Na shromaždiště v Chodové Plané jsme dorazili v 19:00. Cca po 20 minutách dorazil velitel 15. ph Krokodýl se svými lidmi. Nastal hodinový vyčkávací čas na opozdilce. Po nástupu a krátkému slovu a modlitbě byli svoláni velitelé skupin ( celkem 9 skupin ), kteří dostali instrukce a mapu prostoru. „ Se zavázanýma očima“ byli jednotlivé skupiny rozvezeny po výcvikovém prostoru.


Byli jsme vysazeni cca v 22:00 nevědě kde. Náš Úkol bylo najít první tři stanoviště a splnit tyto úkoly: Zdolat lanové překážky, slanit 30 do pozemí a přesunout se na záchytný bod do 6:00. Na splnění tohoto úkolu jsme měli tedy 8 hodin.
Krátce po výsadku jsme dostali „ startovací SMS v prvním orientačním bodem, kterých bylo v mapě zakresleno něco kolem 20. Podle našeho odhadu nás čekal tak 6km přesun. Vyrazili jsme podle zadaných instrukcí po pravém břehu potoka ve směru jeho toku. Bylo obtížné procházet zarostlým terénem a brzy jsme začali ztrácet přehled a orientaci. S jedinou baterkou byl náš přesun značně omezený za což nesu odpovědnost. Martin ani já jsme je neměli. ( Osobně jsem to nedomyslel ). Brzy jsme začali pochybovat o správnosti směru, kterým jdeme. Ale drželi jsme se potoka, který nás Nakonec dovedl na rozcestí v blízkosti prvního bodu. Uviděli jsme světla a v záchvatu radosti jsme se „ rozběhli“ za nimi, po levém břehu. Obávali jsme se diskvalifikace a tak jsme se 100 m před stanovištěm přebrodili na pravý břeh. Mokří. ale rádi že jsme se po 4 hodinách dostali k prvnímu bodu. Aktuální čas byl 2:00. Měli jsme se po síti dostat na druhý břeh i s naším vybavením. Se 30 kily na zádech těžký úkol. První šel Martin Černý. Vedl si celkem dobře až k dvou lanu kde uklouzl a zůstal vyset v jištění. Jak sebou tak házel vypadl mu z kapsy mobil a peněženka. Šel jsem mu pro ně do vody ale zachránil jsem jen mobil, který zůstal pod vodou svítit. Druhý šel Richard a pak já. Bylo těžké to přejít. Batoh mě stahoval dolů a jištění se zasekávalo o uzly v síti. Na konec s pomocí instruktora jsem to zvládl, vyčerpaný a mokrý jsem lapal po dechu.
Náš nový bod byl na kopci od bodu HB asi dalších 5 km. Vyrazili jsme za ním ale nemohli jsme ho najít. Pořád nám nějak nešla busola a orientace. Nakonec jsem se chytli na přání Richarda skupiny před námi a po 5 km se vysílení a zmatení utábořili k pojezení a tří hodinovému spánku. V 7:00 jsem pak vyrazili, díky poradě jiného týmu a zjištění, že jsme si špatně určili výchozí bod výsadku, zpět k zadanému druhému bodu AG. Po hodině jsme tam dorazili, kde ovšem už vylo uzavřené stanoviště. Krokodýl nás tedy poslal na bod MF, který ležel asi 30 km od naší pozice.
Tušili jsme že poslední bod první části je daleko, ale že až tak… Bylo nejtěžší se rozhodnout a odhodlat jít dál. Vyšli jsme tedy. Batohy po ušlých kilometrech už byli značně cítit na oteklých ramennou. Shodli jsme se, že nemůžeme jít podle azimutu, protože ho nedokážeme spolehlivě určit. Stanovili jsme cestu z bodu do bodu tedy po nejbližších lesních a značených cestách v mapě. Což jak jsme zjisti až na konci nebylo moc šťastné, jelikož ostatní skupiny chodili pouze azimutem a tudíž nenachodili tolik zbytečných kilometrů jako my. Po třech dalších po šesti dalších hodinách jsme se konečně přiblížili k bodu AG – Ovčímu vrchu. Přišli jsme ale ze severní strany a museli vrch obcházet, abychom mohli spolehlivě určit pozici. Vedení v tomto úseku se ujal Richard, neb je to jeho domovina. Po dvou hodinách nekonečného stoupání a sestupování přes hřebeny kopců jsme se dostali velmi vysílení mezi dva orientační body, ovčí vrch a zříceninu hradu. Na ovčím vrchu jsme dostali nový bod SE který byl zanesen v dole u Konstantinových lázní.
V tomto úseku se začala projevovat citelná bolest chodidel a zad, znásobili se přestávky a čekání na Martina Černého, který začal na nás značně ztrácet. Byl hodně zničený, kulhal, a při projevování dehydratace jsem nu nařídil pravidelně pít, což jsem ostatně říkal všem při každé zastávce. Poznal jsem jak náročné je velet v krizových situacích. Bylo ústřední, abych si zachoval čistou mysl a optimismus. Richarda mrzela získaná ztráta na ostatní skupiny a tak ho ještě víc provokovala pomalost Martina. Martin se však nevzdával a na poslední chvíli jsme na stanoviště dorazili.
Krokodýl nás okamžitě rozdělil : Martin šel plavat v neoprenu 500 m, Richard šel na potápění a já na lezení po skalní stěně. Martin byl odhodlaný si zaplavat i přes moje obavy. Překvapil nás, jeho čas bylo 10 min, což nebyl nejhorší čas. Richard ponor také zvládl a získal nejen dobrý zážitek ale i další indicii. Mé lezení 20 m na stěnu byl také husarský kousek byl jsem pěkně vyčerpaný. Lezl jsem nejprve dost zbrkle, ale pak jsem se uklidnil a začal víc taktizovat. První část byla volné lezení, pak jsem musel překonat převis, kde se mi utrhl chyt a spadl jsem. Po převisu následovala holá stěna s uzlovým lanem na přitáhnutí a pak provazový žebřík a slanit zpět na zem. Můj čas byl 3 minuty 15 sekund. Nebyl nejhorší ani nejlepší. Musel jsem pak ještě na střelbu z paintbolové pistole. Bylo to něco neočekávaného. Nastřílel jsem, 3 body z 20, což ale nebylo nic moc. Totálně jsme však propadli u modelové situace první pomoci. Měli jsme s Richardem ošetřit tepenné krvácení. Náš figurant / figurantka / byl postřelený člen hradní stráž. Bylo použito hodnověrné vybavení…. „Krev“ stříkala. Zmatkovali jsme takže během 5 min postřelený „zemřel“. Mysleli jsme si že lom je konečná stanice, avšak k našemu už nepřekvapení se odtud pokračovalo dál přes tři kontrolní stanoviště na další kótu. Nikomu se už nechtělo dál… Martin už nemohl dál. Obdivoval jsem jeho zapření, kdy se kvůli týmu snažil zrychlit. Vyrazili jsme po lesní cestě dolů k osadě a pak pěšinou mezi pastvinami a poli k směrem na západ k červeně značené cestě která nás vedla 15km k přechodu na žlutou, po níž bychom se dostali na poslední kontrolní bod.
10 dalších deseti km jsme zničeni padli ve vesnici a zjistili že se musíme přesunout víc na jih.Důležité je že úkol měl být splněn do 19:00 a my už měli hodinovou strátu. Z našeho utrpení nás ale v té vesnici vysvobodilo zásahové komando Krokodýla se svým teréním vozidlem, kdy už po nás přes hodinu pátrali. Odvezli nás na shromaždiště kde na nás už čekali buřty a trocha snad zaslouženého odpočinku.
Následovalo vyhodnocení. Náš tým skončil k našemu úžasu 7 z 9. Mohli jsme se konečně vyspat… jenže zasloužený spánek se změnil v krušnou mrazivou noc. Snažil jsem se trochu zahřát Martina který se hodně třásl zimou, nakonec ale celkem dobře spal. Druhý den ráno jsme se zamýšleli při „ bohoslužbě“ nad tím jak moc se už dnes nenosí pravda, a jak důležitá je v našich životech. Sdíleli jsme se také o tom co jsme osobně prožili… a pak se pomalu rozjížěli domu.
„ Uvědomil jsem si jak moc důležitý je lidský charakter. Jak důležitý je v našich životech pro budování vztahů s druhými lidmi. Mohl jsem na sobě poznat jaké je to sáhnout si na dno… Jak důležité je umět se překonat. To jak se budu chovat k druhým lidem za jakýchkoli okolností. Náš charakter nám i druhým bude buď požehnáním anebo „prokletím“.Co s toho chci? Modlím se aby mě Bůh proměňoval v tom dobrém a nepřestávám si uvědomovat, že jsem jen člověk který nikdy nepřestane být závislý na Boží milosti a odpuštění. Díky Bohu, že je právě takový, plný milosti a odpuštění.“

Toto co jsem slyšel zpívat mě oslovilo s tím co jsem prožil:

Nepochybně

Jsou chvíle, kdy se Ti zdá, že už nemůžeš dál.
Jsou chvíle, kdy to chceš vzdát.
A jsou chvíle, kdy se ti zdá,
že už to nemůžeš zkusit znovu.
Jsou chvíle krize ve víře.
Tato zkouška víry potrvá, dokud vše nepomine.
Dokud nebudeš pochybovat, že vydržíš
a tvá víra nevyjde čistá a pravá.
Nepochybně to bude v pořádku.
S bohem to půjde k dobrému.
Nepochybně to na konci pochopíš.
Nepochybně to půjde.
S naší vírou On pro nás může pohnout horou.
Nepochybně – v moci Ježíše.
A nakonec zjistíme,
že vše, co skutečně potřebujeme, je nepochybovat.
Někdy si myslíme, že známe cesty,
které On vybere proto, abychom rostli,
Ale nikdy to není ta cesta, kterou si vybereme my.
Budou zimy v obdobích naší duše.
S chladným a mrazivým větrem, který nám ochladí život.
Ale naše víra může roznítit oheň,
Který nás zahřeje, dokud nepřijde jaro.

Velitel 28. Přední hlídky RR Martin Švehla.
 

 Valmezáci podnikli nedávno zajímavé akce.
Hlavně fotky z Moravice mně pobavily.
Muselo to být super. Příště určitě jedu také.

Klikni na jejich stránky.

 eXtreme Europen Dream 2007
OUTDOOROVÝ TÁBOR PRO MLÁDEŽ
16. - 29.7. 2007

„Přesto, že všichni věděli, že to bude extrémní tábor, překvapení nás čekalo na každém kroku. Vstup do tábora pouze skrz dřevěnou bariéru, cesta na záchody a umývárku jen lanovou cestou a první večerní aktivita - tříkilometrový závod družstev řekou proti proudu, navíc spoutáni v řetězech. A to byl jenom začátek...“
... komentář účastníků
Video, fotky, reportáže z XED 2005 najdete zde.

CENA XED 2007 ... 2000,- Kč
MÍSTO: základna Kosí potok (u Stříbra) a různá místa v ČR
VĚK: 15-26 let (pokud se chcete zúčastnit a nespadáte do této kategorie, kontaktujte nás)
ORGANIZÁTOR: 15. Přední hlídka Royal Rangers

„Když jsme přišli k lomu, kde už všichni ostatní netrpělivě očekávali poslední skupinu, a padli jsme vysílením, odhadli jsme, že jsme si oproti ostatním skupinám mohli trasu prodloužit tak asi o 10 kilometrů. Taky jsme měli hrozný hlad, protože chleba bylo málo, tatranky nám instruktor zapomněl vzít a vodu jsme taky téměř neměli. To ale bylo teprve ráno.“
... komentář účastníků

Zveme Tě na akční adrenalinový outdoorový tábor. Čeká Tě něco naprosto jiného a odlišného, než jsi doposud zažil. Žádné polední pauzy, odpočívání v táboře a nuda. Akce střídá akci. Stále něco nového. Během 14 – ti dnů prožiješ a naučíš se věci, které bys možná nezažil za celý život. Sáhneš si na dno svých fyzických i psychických sil a poznáš co dokážeš ve spojení se svým týmem. Zjistíš, zda dokážeš přežít i v divočině, na divoké vodě, ve vzduchu, pod zemí…., nebo jestli potřebuješ mít neustále v blízkosti gauč, televizi a maminčinu zástěru. Po celou dobu Tě budou provázet Tvoji spolubojovníci a zkušený instruktor.


„Pak jsme naložili lodě a přejeli jsme k cvičnému kanálu u Českých Budějovic. Když jsme tam přijeli, jen jsme se s hrůzou v očích dívali do jeden až dvou-metrových vln a tajně doufali, že to nebudeme muset jet. Ze začátku byla klidná voda, ale pak jsme se dostali k první šlajsně. Trefili jsme se dobře. Pak přišla asi dvoumetrová vlna, která nás téměř vyhodila do vzduchu. Pokračovalo to dalšími peřejemi, ale já jsem spadla do lodi - a možná to tak bylo lepší, protože jsem aspoň neviděla do čeho jedeme a nemusela jsem se zbytečně děsit.“
... komentář účastníků

Několik málo fotek můžete vidět zde ve fotogalerii.


Pokud máš alespoň trošku odvahu, přijeď. Těšíme se na Tebe.

Další informace je možné si vyžádat na adrese: 15. Přední hlídka Royal Rangers v ČR, Lestkov 184, 349 54, tel. 374 79 71 03, 606 500 252 (Tomáš Rusňák)
nebo přímo E-mailem u Krokodýla.

 Paní ministryně školství dne 20. února 2007 schválila udělení čestného titulu „Organizace uznaná MŠMT pro oblast práce s dětmi a mládeží na léta 2007 až 2010“ celkem 28 organizacím.
Royal Rangers je mezi nimi !!!
Získali jsme tímto uznáni za dosavadní 12-tiletou práci mezi dětmi a mládeží. Vzhledem k tomu, že o tento titul žádalo více než 100 organizací, považujeme za veliký úspěch a čest patřit mezi vybrané.
Velice si toho vážíme.
V první jarní den jsme v Poslanecké sněmovně Valdštejnského paláce převzali toto ocenění z rukou zástupců MŠMT a Senátu ČR. Info najdete zde, na stránkách MŠMT.

 Tajúplný název zajímavé akce ValMezu a Zlína.
Takové hry jako Carcasone nebo Osadníci známe asi všichni, ale hra na "Záchod" .... ????
... a prý je honí průjem po lese ?????
Kdopak to vymyslel?

Čtěte více kliknutím na obrázek dole, a přejděte hned na Fotokroniku.
 
 

Téměř 40 Royálistů v malé chatě v Beskydech oslavilo pololetní prázdniny. Letošní zima nám moc sněhu nedopřává a tak jsme se vydali jej hledat do hor.
A stálo to za to. Užili jsme si krásné přírody, oprášili staré písničky, zahráli si nové hry, ... no prostě paráda.
Pozvali jsme také Ostravské kamarády, kteří byli loni s náma na táboře. Jsme rádi, že můžeme přátelství dále rozvíjet.

Tématem víkendovky byla různá přísloví, která mezi lidmi zdomácněla i když pocházejí z Bible. Třeba: "Řve jako lev", "To si vypiješ až do dna", "Být trnem v oku", "Má srdce jako kámen", "Co na srdci, to na jazyku", ... a další.

 Ve čtvrtek 18.ledna v 21:00 hodin vyhlásil velitel Záchranné služby Royal Rangers (ZS RR) Tomáš Rusňák povel k výjezdu. Zásahu se účastnili 4 členové Záchranné služby – Tomáš Rusňák, Eliška Macháčková, Markéta Postlová a Jan Halama.
Tento tým se vydal zasahovat proti následkům orkánu, který polámal stromy a způsobil neprůjezdnost silnic v oblasti. První cesta měla směřovat k autobusu, který byl uvězněn padlými stromy na Caltově (na silnici z Plané směrem na Konstantinovy Lázně).
Velitel týmu konzultoval situaci s Hasičským záchranným sborem, který však v tuto chvíli neměl kapacitu v označené oblasti zasáhnout.

Proto velitel HZS informoval, že ZS RR bude v dané oblasti zasahovat. Členové týmu se měli sejít v co nejkratším čase v Černošíně a odtud společně postupovat k autobusu na Caltově. Část týmu, která přijížděla na místo srazu ze směru od M.Lázní, se za Planou střetla s rozsáhlým závalem na hlavní silnici. Velitel rozhodl o změně postupu zásahu, který se zaměřil prvně na zprůjezdnění hlavní silnice. Na místě bylo přes silnici 5 stromů zaklesnutých větvemi do sebe. Jeden člen skupiny řídil dopravu a zajišťoval hlídku proti padajícím stromům. Ostatní pracovali na zprůjezdnění komunikace. V této situaci bylo důležité co nejdříve zajistit průjezdnost silnice, protože se jednalo o úsek procházející lesem, kde neustále hrozily pády dalších stromů na stojící auta. Jejich posádky tedy byly ohroženy akutním nebezpečím poškození nejen majetku, ale i života a zdraví. V tuto chvíli (cca mezi 22 a 23 hodinou) orkán dosahoval největší síly. Když se podařilo silnici téměř zprůjezdnit, strhl vítr na silnici další strom. Členové týmu se před ním na poslední chvíli stačili uhnout. Když byla silnice zcela vyčištěna, nahlásil velitel její zprůjezdnění na HZS.
Tým pokračoval zásahem v serpentinách před Černošínem a dále pak pod Krasíkovem na silnici K.Lázně – Planá. Poté se konečně dostal k původnímu cíli na silnici v Caltově, kde se setkal s pěšími osobami, které přicházely od svých aut zablokovaných padlými stromy. Zásah pokračoval zprůjezdňováním silnice na Caltově. Poslední část zásahu probíhala na lesních úsecích silnice z Lestkova do Hostičkova a Michalových Hor. Pak byl zásah ukončen. Síla větru se zmenšila a už nehrozilo nebezpečí dalších padajících stromů.
Po třetí hodině ráno byl zásah ukončen a členové se rozjeli domů.
Zbývalo jim už jen pár hodin odpočinku před tím než ráno vstali a šli do zaměstnání. Při zásahu tým využíval 2 osobní auta, motorovou pilu, elektrocentrálu a halogenové reflektory. V pohotovosti byla zásahová lékárna se zdravotnickým vybavením pro krizové situace.

 Valmezáky mrzí, že jejich řeka není zamrzlá a tak porušili všechna nepsaná pravidla vodáků.
To tady ještě nebylo.
Podívejte na jejich stránky, co vymysleli
.... klikni na obrázek dole:
... Jinak Péťo, moc hezký článek.

Letošní výprava tentokráte o5 jako loni do Švýcarska se velmi zdařila. (léto 2006)
Poprvé jsme pokořili hranici 4000 metrů nad mořem a Palo si splnil sen - projít se po hřebeni.

Hned v úvodu také chceme poděkovat Bohu, našim rodičům, Romance a kamarádům že nás pustili a organizaci ROYAL RANGERS tradičně za stan, vařiče, přilby, sedáky, lano ... Díííky.

Fotogalerii a celou zprávu o výpravě najdete zde."

Byli jsme také v Černé hoře.
O tom více zde."

Letošní Extrémní mezinárodní tábor XED - specialita českých RR, v roce 2006 již druhý ročník, byla výjímečná akce hned v několika ohledech. Extrémním počasím, extrémním programem, extrémními puchýři, rozbitými bradami a odřeninami. Účastníci zvládli více než 150km pěšky, na kolech a na vodě. Nechyběl PaintBool, jeskyně, netradiční cesty skrz Kosí potok a srandovní kousky naších Záchranářů z Mariánek.
Několik málo fotek můžete vidět zde ve fotogalerii.

Konečně jsme pro účastníky dokončili hodinové Video spolu s 816-ti fotkami.
Můžete si je objednat u Národní rady zde.
Krokodýl plánuje další XED v létě 2007, tak se můžete těšit!
 

 V letošním roce jsme pro naše juniory připravili výcvikový tábor trochu jinak. Přidali jsme pointu soupeření rytířských týmů v získávání indicii a rozluštění tajenky celotáborové hry.
Pro získání zápočtu jednotlivých lekcí týmy sehrály urputné boje v inspirujících soutěžích. Tímto bylo naplněno heslo: Škola hrou.
Další raritou byl mezinárodní rozměr. Polovinu účastníků tvořili totiž junioři z Polska. Ve smíšených týmech se museli ve všem domluvit většinou bez tlumočníka, proto kromě polštiny bylo často slyšet také angličtinu - docela legrace.
NVT pro juniory byla velmi zdařilá akce především díky Karlovi a Jáji. Díky.
Fotogalerii najdete na polských stránkách RR zde.
 

 Dne 28.10.2006 jsme ve spolupráci s AC Vyškov uspořádali seminář o Royal Rangers pro nové zájemce o tuto službu. I když všichni přihlášeni nedojeli, účast 14 zájemců byla potěšující. Probrali jsme základní věci ohledně práce v RR a budování Přední hlídky v novém místě.
Petr H. vyučoval „Plánování“ a „Růst všech oblastí“, národní hovořil o „Základních principech RR“, „Zákony a povinnosti při organizování akcí“ a „Jak začít“. Nakonec se diskutovalo o čerpání dotací a jak propagovat naše akce mezi dětmi.
Doufáme, že seminář přispěje k růstu RR a očekáváme pozitivní zprávy z Vyškova, Nymburka, Zábřeha a Jesenníku. Snad je poznáme již na podzimní konferenci.

 TÁBORY 15. PŘEDNÍ HLÍDKY ROYAL RANGERS 2006 :

Babycamp

V polovině července se konal na tábořišti u Kosího potoka tábor zvaný Babycamp. Jak napovídá název, byl to tábor pro rodiny s dětmi od 0 do 8 let. Tábor byl integračního charakteru, takže se ho spolu se zdravými dětmi účastnily i děti s postižením. Tábořit přijelo i 5 malých dětí se zdravotním postižením z dětského domova. Každému z těchto dětí se během tábora věnoval osobní asistent. Program tábora byl vytvořen s ohledem na potřeby a zájmy malých účastníků. Děti spaly v podsadových stanech, hrály hry, soutěžily, chodily na výlety, koupaly se v potoce, přehradě i bazénu, učily se poznávat přírodu a tábořit… Díky tomu, že podmínky pro jednotlivé děti byly upraveny tak, aby co nejvíce vyhovovaly jejich individuálním potřebám, si všechny děti tábor skvěle užily. Děti společně výborně komunikovaly a spolupracovaly a nebánilo jim v tom ani značné postižení některých z nich, ani jazykové nebo jiné „bariéry“ (jeden z účastníků totiž přijel s maminkou až ze Švédska a neumel ani trochu česky).
Fotogalerii obou táborů najdete zde.
 

Za pokladem Apačů:
Již tradičního stanového tábora na Kosím potoce se letos zúčastnilo téměř 50 dětí od 5 do 15 let. Tábor byl otevřen i dětem a mladým lidem s postižením, kteří se ho účastnili za podpory osobních asistentů.
Program tábora se sestával z celotáborové hry, bojovek, soutěží, nočních her, výletů, tvořivých činností, táboráků, socio a komunikačních programů. Děti si ve skupinkách vařily v klasických polních „royálových kuchyních“ a učily se základům táboření a vztahu k přírodě. Cílem tábora byla všestranná pozitivní výchova dětí. Děti se v průběhu tábora seznamovaly s křesťanskými morálními hodnotami a učily se je prakticky využívat ve svém životě.
 

Vodácký tábor:
Desítka účastníků vodáckého tábora zdolávala v srpnu řeku Otavu. Jejich domovem byly po dobu jednoho týdne jen laminátové lodě a vodácká tábořiště. Tábor byl zaměřen na vodní záchranářství – na jezech se trénovaly postupy při konkrétních modelových situacích. To co se vodáci naučili, využili během tábora neplánovaně i „na ostro“, když poskytovali záchranu vodákům v nouzi. Tábora se účastnil i jeden dospívající chlapec s postižením. Jeho začlenění bylo obohacující pro obě strany.
Fotogalerii Vodáckého tábora najdete zde.
 

Francie:
Na závěr prázdnin se děti a mladí lidé měli možnost vydat na specifický tábor u moře ve Francouzské Bretani. Ubytovaní jsme byli u moc hodných lidí, křesťanů z místní církve. Tábor byl zaměřen na potápění a historické a přírodní zajímavosti Francie. Účastníci se zdokonalovali v ABC potápění (bez přístrojů), manipulaci s harpunou a lovili ryby (což je francouzský národní sport). Nechybělo ani slunění na pláži, stavění z písku, výlet do obřího akvária 3 klimatických oblastí, projížďka na rybářské loďce a prohlídka dílny na výrobu lodí. Velmi pěkná byla návštěva zdejšího sboru. Cestou zpět jsme věnovali 2 dny prohlídce památných míst 1.a 2. světové války v Normandii a Verdunu.
Fotogalerii z Francie najdete zde.

 Konference velitelů proběhla 9.12.2006 v Brně s účastí téměř všech velitelů PH. Měli jsme tu čest přivítat Radka S. z Kolína, učitele na VOŠMT, který se s námi sdílel se svými zkušenostmi na téma "Práce s mladými lidmi v dnešní, internetové době". Přednáška byla možná pro některé až příliž provokující, ale určitě velmi podnětná a inspirující.
V druhé části dopoledního bloku nám jeho žena Mirka, představila nový evangelizační program pro děti "Kids Quest". Její pomocnice s kolínské biblické školy měly problém udržet kázeň při ukázkové "rozehřívačce", ale takoví už ti naší vedoucí RR jsou. Co by neudělali, jen aby byla legrace. Mají prostě své zkušenosti.

Nabídka Kids Quest nás všechny velmi zaujala a moc se těšíme na další spolupráci. Nabídnutý materiál mnozí využijí ve své práci. Očekáváme na další informace co se v Kids Quest děje. Prozatím můžete navštívit stránky amerických Komiksů zde.

Na konferenci jsme dále dohodli změnu termínu Ringoturnaje na 5.-8. května 2007 a také školení pro lanové aktivity. Termín bude upřesněn později.
Závěr konference patřil jako obvykle otázce dotací a jejich vyúčtování a také plánu aktivit na příští rok.
Jarní konference je naplánována na 24. března 2007.
 

 V rce 2006 jsme uspořádali celkem 28 táborů
pro 1 056 účastníků.
Celkové výdaje: 1 458 923,-Kč
... ale stálo to za to, na tom se shodneme všichni.
Nejde jen o příjemně prožitý čas, ale také o nová přátelství, zkušenosti a poznatky.
Na podrobnosti a fotogalerie z letošních táborů se můžete podívat třeba do:
Oldřichovic, Brna, Valšského Meziříčí , Rumburku a Olomouce.

Hezkou zprávu o svém táboře také mají Jihlaváci ve své Kronice.

Informace a fotogalerii z Babycampu, Vodáckého tábora a výpravy do Francie, kterou připravily v letošním roce Mariánské Lázně najdete zde.

Jako malou ochutnávku nabízíma výňatek z kroniky pražské hlídky:
(klikni na Celou zprávu ...)

Ahoj kroničko,
léto nám už sice skončilo, ale to hřejivé sluníčko mi stále připomíná prázdninové dny. A zvláště ty, které jsem strávila na táboře RR, který tento rok nesl název „Rytíř v plné zbroji“ (viz Ef 6,10-17).
V srpnu jsme s našimi pražskými jezdci obsadili louku pod Pouští spolu s 33. hlídkou z Jihlavy a řadou našich kamarádů. Letos jsme poprvé měli dvě tábořiště, z nichž jedno bylo značně naturálnější (a šité na míru našim drsným rangerům). A tím nemyslím jen to, že místo záchodu je díra v zemi a ústřední topení nefunguje. Určitě si to dokážeš, milá přítelkyně, představit sama. No, ale dobrodružné to bylo se vším všudy!
Naši bojovníci si vyzkoušeli v rytířských kmenech čili rodech, jakou zodpovědnost nese býti např. hrabětem, vasrmanem či mistrem kuchařem. A taky jsme na vlastní kůži okusili, že bez práce nejsou koláče. Od nejmenšího po největšího jsme s vypětím všech sil postavili z hromady klád a provazů royálovskou kuchyni. Tahali jsme dříví z lesa a připravovali ho na oheň. Ten jsme taky občas museli přemlouvat, aby hořel, a my si na něm mohli uvařit, ale neuškvařit třeba „Rizí TO“ či „kobzolové šišky“.
Naším hlavním úkolem ale nebylo se upracovat k smrti, ale především se vyzbrojit proti nepříteli, o kterém jsme nikdy nevěděli, kdy se může objevit a srovnat náš tábor se zemí. Přes den jsme si vyráběli výzbroj potřebnou do bitev, které byly před námi. A na večerních „ohnivých“ programech jsme se zase učili o Boží zbroji, která jediná nás může ochránit proti tomu neviditelnému nepříteli. „Vždyť nevedeme boj proti lidem, ale proti zlému v nich.“ A tak o pyro-efekty, hry a šermířská utkání nebyla nouze.
Ach, má věrná posluchačko, bylo by ještě mnoho, co vypravovat. Třeba jak nám děti občas hupsly do potoka, kladly odpor při hygienizování či kterak jeden náš statečný adolescent hledíc pod širákem ze spacáku, viděl v noci po louce běžeti sele…:)
A víš co, kroničko? Musím Ti přiznat, že teprve teď, když vzpomínám na chvilky starostí a radostí, které se mi nesmazatelně vryly do paměti, si uvědomuji, jaká výsada to byla, tam být. A jak velký dík patří všem, co sebrali dost odvahy a jeli do bitevního pole s námi! Zvláště všichni velitelé a členové táborového týmu by zasloužili metál! Ale největší dík patří našemu nejvyššímu Veliteli všech velitelů, který nám dal nádherné počasí, a tak nás zbavoval únavy a posiloval nápady i dobrou náladou.:)
Tak to by bylo juž asi vše, krásná přítelkyně má! Měj se, směj se! Zdar a sílu Tobě a aj rytířům v plné zbroji - vždy s čistým štítem!
Mávám, Tvá kámoška z Prahy (či Moravy?:)
Darča

 Další Extrémní tábor RR je za námi. Dvacítka účastníků si prožilo opravdové dobrodružství na které budou dlouho vzpomínat.
Díky patři Záchranářům RR z Mariánských Lázní za perfektně připravenou akci.
Několik málo fotek můžete vidět zde ve fotogalerii.
Doufám, že účastníci přidají své zážitky zde do komentářů.

Ringoturnaj 2006 je za námi.
Prožili jsme moc krásný víkend a veliké díky patří organizátorům: Ježkovi, Jáji, Přemkovi a Tatance.
CD s 1 400 fotografiemi a krátkým videem je připravené. Můžete si je objednat u svého vedoucího nebo přímo u Národní rady RR. Jako návnadu koukněte na fotogalerii Ringoturnaje 2006 zde..
První místa letos získali: Olomouc, Břeclav, Brno 2, Uherský Brod a Rumburk.
Gratulujeme!
(Podrobnosti viz níže. Klikni na ikonu vpravo nahoře.)

Jména vítězů letošního 9. Ringoturnaje RR v ČR:
Greenhorni: 1. místo. 26.PH Olomouc a 2.PH Břeclav
Mirek Hecl, Libor Jandík, Beruška Tastrnková, Mirinka Stehlíková, Janička Königová, Jirka a Vojta Bolečkovi
2. místo 24.PH a 13. PH Uherský Brod
Ema, Belinda, Jana, Robin Oswald, Petr Sláma
3. místo 33.PH Jihlava
Martin kohout, Radim Grepl,Eva Rodová, Veronika Bobková, Barbora Trnková

Trapeři
1. místo 24.PH Brno2
Míša, Kuba, Káťa, Samko 2. místo 8. a 23.PH Zlín
Magda Šimková, Áňa Trávníčková, Ruben Nesrsta, Martin Belka, Filip Novák
3. místo 19.PH Příbram Jarka Panáková, Jiřka Vlková, Lukáš Kratochvíl

Rangeři
1. místo 13.PH Uherský Brod
Marek Šiška, Dan Jurena, Lukáš Pakosta
2. místo 8.PH Zlín 1
Jakub Šimek, Marek Šimek, Michal Belka
3. místo 26.PH Olomouc
Onďulka Bartík, Papája Bartík, Mia Dvorský, Adam Liolias

Junioři
1. místo 12.PH Rumburk
David Král, Dan Jahnel, Roman Korenec
2. místo 18.PH Brno 1
Michal Apetauer, Josef, Daniel
3. místo 26.PH Olomouc
Honza Zaorálek, Jirka Jarolým, Radek Pluskal
Royal Rangers
1. místo 24. Brno 2
Růža 13, Pafko, Johny
2. místo 13.PH Uherský Brod, 19. PH Příbram, 23.PH Zlín 2, 4.PH Oldřichovice
Bob Oswald, Jan Folbracht, Milan Trávníček, Libor
3. místo 12.PH Rumburk
Pavlína Vašátová, Honza Šimek, Lukáš Vašát
 

 Výjezd Dobrovolných záchranářů z 15.PH Royal Rangers do zatopených oblastí okolo Litoměřic 31.3.2006 – 3.4.2006.
Členové týmu již od čtvrtka byli v pohotovosti kvůli zhoršující se situaci při povodních na některých místech v naší republice. Prakticky to znamená, že byli připraveni po telefonické výzvě si okamžitě doma vyzvednout potřebné vybavení a společně odjet na místo zásahu.
V pátek dopoledne po četných rozhovorech se starosty v postižených oblastech a dalších konzultacích se zainteresovanými osobami byli aktivováni členové týmu a byl vydán povel k výjezdu. Po sbalení potřebného vybavení a nejnutnější přípravě se celý tým vydal dvěmi auty do Litoměřic. Tam jsme se sešli při pracovní poradě s pracovníkem Posttraumatického intervenčního týmu ADRY (PIT). Ten nás seznámil s místními podmínkami. Dohodli jsme se na tom, že budeme do rána dělat průzkum a monitoring oblasti (tzn. zjišťování aktuálních potřeb a situace obyvatel zatopených oblastí a poskytování přímé pomoci).

Druhý den ráno jsme pokračovali v monitoringu mezi Litoměřicemi a Ústím nad Labem, zhruba do 11,00 hodin. Potom jsme byli kontaktováni Českou katolickou charitou (ČKCH), která nás požádala o pomoc při práci s dětmi utečenců v přestěhovaném (evakuovaném) „azylovém domě“. Vyslali jsme tam 4 členy týmu, kteří měli za úkol pro děti realizovat volnočasové aktivity. Jednalo se o děti ze Slovenska, Čečenska, Kazachstánu a od jinud. Děti byly divoké a těžko zvladatelné. Zbytek týmu odjel na poradu s členy ČKCH z Plzně a Litoměřic. Během porady jsme vytvořili letáček s informacemi pro lidi zasažené povodní. Ten jsme pak distribuovali při odpoledním monitoringu situace mezi Ústím n/L a Děčínem po obou stranách řeky. V rámci monitoringu jsme poskytovali i psychosociální pomoc (osobní rozhovory s lidmi postiženými nebo ohroženými povodní, podpora, poradenství…).
Večer se obě části týmu sešli na koordinační pracovní poradě, které se zúčastnily zasahující neziskové organizace (Royal Rangers, ČKCH, PIT Adra, Diakonie ČCE). Na schůzce jsme se seznámili s tím, co kdo nabízí, a dohodli jsme se na tom, kde kdo bude působit. Naším úkolem bylo přesunout se do Mělníka a tam ve spolupráci s místním koordinátorem pracovat na evakuaci. Nabídli jsme se, že ten večer ještě uděláme monitoring zatopených vesnic v okolí Litoměřic. Jelikož většina našeho týmu byla už hodně vyčerpaná, tak jsme z devíti jeli jen tři a vzali jsme s sebou dva členy PIT. Směřovali jsme do vesnic Píšťany, Mlékojedy, České Kopisty a Počaply. Na dvou místech jsme měli možnost hovořit s vystrašenými místními obyvateli, kteří velmi uvítali, když jsme jim dali na sebe kontakt pro případ, že by se situace zhoršila. Ráno jsme se přesunuli do Mělníka, kde nás koordinátor zkontaktoval se starostou obce Hořín. S tím jsme jeli do jeho vesnice, kde jsme měli vystřídat skupinu civilní obrany, která tam již dva dny budovala hráz, která měla obec ochránit před neustále hrozícím nebezpečím zatopení. Odtud nás ale v zápětí poslali zpět do Mělníka-Mlazic, kde hrozilo zatopení části města. Tam jsme byli pověřeni budováním protipovodňové stěny z pytlů z pískem. Asi dvě hodiny jsme plnili pytle pískem a stavěli hráz, potom jsme požádali koordinátora, aby nám přidělil další hasiče, kteří by pomohli plnit pytle, protože to šlo velmi pomalu. Načež nám koordinátor dal na povel 10 Hasičů-profesionálů a 10 Dobrovolných hasičů. Takže jsem řídil práci cca 30ti lidí. Přidělení hasiči špatně nesli pracovní tempo našeho týmu a neustále chtěli odpočívat. Stavba hráze skončila večer cca v 7 hodin.
Příjemné bylo, že město Mělník nás všechny pozvalo do restaurace na večeři. Večer jsme se vrátili zpět do Litoměřic, kde jsme se zdrželi ještě do rána, protože hrozila možnost zvednutí hladin vody. Jelikož se situace stabilizovala, tak jsme vyčerpané členy týmu stáhli do zálohy. Domů jsme dorazili v pondělí odpoledne.
Účastníci zásahu:
Velitel skupiny: - Krokodýl;
Záchranáři: – Zuzka Kovandová, Jan Halama, Petr Sekyra, Eliška Macháčková, Markéta Postlová, Adam Gabriel, Jana Marvánová; Pomocník: – Ondřej Jiráska

Tomáš Rusňák
Krokodýl

 11. března jsme se účastnili konference Royal Rangers v Polsku. Diskutovali jsme zde s Jukkou Piranienem z Finska, který je předsedou RR Europe o možnostech spolupráce a rozvoji RR v Evropě. Nejvíce nás zajímala situace kolem nové literatury, která se připravuje pro RR Internacional.

Dostali jsme příslib, že první verze nové literatury pro děti a vedoucí by měla být k dispozici již v květnu. Ukázku vám ukážeme již na jarní konferenci v Brně. Bude to jistě ještě hodně práce, ale doufáme, že to přinese v naši práci nové možnosti a především velikou pomoc pro naše vedoucí.
Někteří vedoucí z Polských PH se velmi zajímali o naší práci a projevili zájem se zúčastnit některých naších akcí. Začíná tak zřejmě nová mezinárodní spolupráce. První společná akce je česko-polsko-slovenský NVT pro juniory koncem srpna. Dále zřejmě na některých našich letních táborech budeme mít polské skupiny, keré by k nám rády přijely na zkušenou. Na oplátku Poláci mají také zajímavé projekty, ze kterých bychom mohli mít v budoucnu užitek. Jsme proto rádi, že jsme mohli ve Wroclavi navázat nové kontakty, které vypadají velice slibně.