Zlatá stezka

   Každoroční závod družstev, který již 10 let pořádá 15. Přední hlídka Royal Rangers proběhl letos 24. – 26.4 tradičně v okolí Kosího potoka. Účast byla velmi hojná. Na sraz na nádraží v Mariánských Lázní dorazilo 9 natěšených týmů plných sil a energie. Přitom mnozí měli za sebou ne zrovna krátkou cestu – 2 týmy přijeli z Kraslic, jeden z KS Plzeň, další z Prahy a Třeboně. 2 účastníci dorazili dokonce až z Hustopeč u Brna.

   Na trase došli účastníci na dvě obsazené kontroly. Na první z nich (která byla situována na vrcholku vrchu Podhora) se museli vypořádat s praktickým úkolem z oblasti zdravovědy – čekal zde na ně figurant, který měl zástavu životních funkcí a rozsáhlé poranění ruky.

   Na druhém obsazeném stanovišti byla připravena zajištěná horolezecké cesta na vrchol Čertovy skály, kterou skupiny zdolávaly na čas. U této kontroly docházelo k zajímavým situacím, protože na mapě nebylo zcela jasné, na které straně potoka se skála nachází. Některé skupiny proto čekala studená koupel v rozvodněném potoce. Obzvláště zajímavý postup zvolili 3 skupiny, které se po cestě jakýmsi záhadným způsobem promíchaly a znovu rozdělily takže ke druhé obsazené kontrole doráželi postupně v průběhu 45 minut a to po obou stranách potoka.  Účastníci rovněž během cesty vyplňovali dva testy, které prověřovali jejich biblické znalosti a všeobecný přehled. 

   Počasí nám přálo, celou dobu krásně svítilo sluníčko a trasa která vedla údolím Kosího potoka byla velmi příjemná. Pouze v jednom úseku bylo poměrně husto, protože jsme se zde nečekaně střetli s místní akcí „Plánská padesátka“, která sem přivedla stovky turistů. Pak se naše cesty ale opět rozdělili, takže poslední kilometry si závodníci mohli opravdu užít.

   V cíli na účastníky čekal ještě slavnostní táborák a řada her, kterých se účastnili děti i dospělí včetně některých organizátorů. Zvláštní úspěch sklidil „sloní běh“, kdy se soutěžící se zacpaným nosem a sehnutí 20x otočili kolem kolíku a pak se snažili co nejrychleji doběhnout k PET-lahvi a skopnout jí. V neděli ráno proběhla krátká bohoslužba a vyhodnocení závodu, při kterém se rozdávali diplomy i drobné odměny. Byl udělen i jeden diplom „Za vytrvalost“ a sice rodině Pacovských, kteří po mnohaleté účasti na ZS poprvé úspěšně sami a bez pomoci dorazili do cíle a dokonce s námi zůstali až do neděle. Zajímavé bylo, že na druhém místě se ocitla skupinka, která měla zcela jistě nejnižší věkový průměr, protože jednomu členovi bylo 6 a jednomu 8 let.  Spokojení byli ale všichni.