Nový občanský zákoník = komplikace pro sdružení ?

 V nově připravovaném Občanském zákoníku se připravují změny ohledně sdružování občanů, tedy i našich organizací. Nedávno se objevil v Učitelských novinách zajímavý článek.
Co vy na to? Použijte možnost komentáře a napište svůj názor.

Nový občanský zákoník ovlivní i sdružení dětí a mládeže.
Pořádek za cenu nadbytečné byrokracie?
Návrh novely občanského zákoníka z dílny ministerstva spravedlnosti prochází nyní připomínkovým řízením. Obrovský zákon mající na dva a půl tisíce paragrafů se zcela novým způsobem zabývá i pravidly pro sdružování občanů. Připravovaná legislativa má proto být určena i organizacím dětí a mládeže. Jejich zástupci některá nová ustanovení vítají, jiná naopak pociťují jako zbytečné byrokratické zásahy, které jim budou komplikovat život. Česká rada dětí a mládeže sdružující většinu takovýchto organizací se v problematice teprve orientuje. Jasno mají však již skauti.

V současné době existuje několik právních norem, které určují pravidla pro fungování různých organizací (zejména zákon o sdružování občanů, o nadacích, o obecně prospěšných společnostech). Návrh nového občanského zákoníka přichází se sjednocením celé této legislativy do jednoho pododdílu nazvaného spolky. (Uvádí se, že nejrůznějších spolků je u nás zhruba 50 tisíc.) Výhodou tohoto sjednocení je bezpochyby přehlednější právní prostředí, nevýhodou může být to, že pro některé typy spolků tak mohou vzniknout další povinnosti. Ty lze v lepším případě vnímat jen jako nadbytečnou byrokracii, v tom hroším může jít o plnění požadavků, jež by významně zkomplikovaly samotný chod některých organizací.
Rejstřík je vítaný
Podívejme se nejdříve na některé výhody, které přináší nový zákoník. Především zvyšuje bezpečnost třetích osob při jednání se spolky.
V současné době legislativa dostatečně jasně nestanovuje povinnosti spolků vůči třetím osobám. (Jde zejména o jednání s různými institucemi a bankami.) Dokonce nemůže mít člověk jednající se spolkem ani jistotu, zda skutečně jedná s právoplatným zástupcem spolku, a to proto, že neexistuje žádný rejstřík spolků. Dále není vyřešen problém ručení nebo pravidla pro obsah stanov.
„Novela občanského zákoníku je rozhodně potřebná,“ tvrdí BOŘEK SLUNÉČKO, ekonom sdružení Junák – svazu skautů a skutek ČR. „Především absence rejstříku je pro nás velice problematická. Naše organizační jednotky, tedy takzvaná střediska, mají neskutečné problémy při pokazování toho, kdo má právo za ně oficiálně jednat, a to i přesto, že jsou samostatnými právnickými osobami. Například, když jde zástupce skautského střediska do banky, měl by předložit doklad o tom, že se uskutečnil valný sněm Junáka, že bylo zvoleno náčelnictvo, to pak že zvolilo starostu a teprve on může potvrdit, že existuje okres a kdo je jeho statutárním zástupcem a nakonec okres potvrdí, kdo je vedoucím střediska a má oprávnění jednat podle stanov sdružení.“
Novela přichází s řešením jednoduchým a osvědčeným -analogickým k obchodnímu rejstříku. Stačí tedy do něj jen nahlédnout a každému je hned jasné, kdo má právo jednat za daný subjekt.
Pravidla znepříjemňující život malým spolkům
Nyní se však věnujme naopak problémům, které mohou nastat právě z důvodu jednotného právního přístupu ke spolkům. Novela vychází z jediného modelu občanských sdružení. Ten je poplatný jakémusi kompromisu. „Důsledkem toho však je, že návrh zákona nevyhovuje ani velkým spolkům, ani těm malým, pro které jsou pravidla zbytečně náročná. Zároveň novela počítá jen s jedním, jakýmsi demokratickým typem spolků. Jinak řečeno, navrhovatelé novely automaticky předpokládají, že spolky musejí jednotlivé kroky určovat demokraticky - kdy se schází valná hromada, kdo v ní může působit či dokonce, kdo první zahajuje schůzi. Jde o zbytečně podrobný soubor pravidel, který navíc neodpovídá současné praxi mnoha sdružení.“
Bořek Slunéčko dále uvádí, že tato atomizovaná byrokracie však zrovna skautům nevadí, protože Junák má podrobně propracovaná vnitřní pravidla. Dodává ale, že pro menší sdružení může jít o zbytečný luxus. Těm by jejich plynulý chod mohly narušit i ostatní podrobné předpisy administrativního charakteru. „Například novela podrobně řeší evidenci členů. To může být účelné pro větší sdružení, ale právě pro malé organizace, v nichž je jen několik členů a kde se všichni osobně znají, jde o nadbytečnou administrativu,“ uvádí Slunéčko.
Otazníky nad revizní komisí
Co naopak vadí větším sdružením, tedy i skautům, je například předpokládané fungování ústřední revizní komise. Tu má i Junák, ovšem revizní komise se zabývá jen kontrolou hospodaření organizace. Novela však přichází s tím, že komise by měla mít i jinou funkci, třeba rozhodovat o vyloučení člena. K tomu však skautům již tradičně slouží jejich dozorčí a smírčí rada. „Vnějšímu pozorovateli se může zdát, že jde jen o drobný technický problém, nicméně takovýchto relativních detailů je v novele více, ale především v ní tak dochází k rozporu mezi její celkovou filozofií a některými konkrétními ustanoveními – na jednu stranu má být fungování daného spolku věcí dohody mezi jeho členy, na druhou stranu to omezují nejrůznější byrokratická pravidla,“ myslí si Slunéčko.
Revizní komisi musí mít podle návrhu každý spolek, který chce čerpat peníze z veřejného rozpočtu. „Toto nařízení považujeme za příliš obecné a zbytečně svazující. Pakliže jde o státní dotaci, je jistě v pořádku, když si stát určí i podmínky pro kontrolu toho, jak sdružení s těmito penězi nakládá. Ovšem musíme si uvědomit, že veřejnými financemi jsou i peníze obcí. A pokud bude chtít obec poskytnout nějakému místnímu malému sdružení dotaci, je zbytečné, aby tento příspěvek svazovala s povinností existence a fungování revizní komise,“ říká Slunéčko.
Megaschůze každý rok
Další příklad. Účetní závěrku projednává členská schůze, která je nejvyšším orgánem spolku. V praxi to znamená, že členská schůze by se tedy musela scházet každý rok. Jde o další nařízení, jež by komplikovalo život zejména velkým sdružením. U skautů naplňuje funkci členské schůze sněm, který se skládá ze šesti set členů. Organizačně náročná a finančně nákladná akce by se tak musela každoročně realizovat jen kvůli schválení hospodaření organizace! „V Junáku jsme se dohodli, že členové sněmu budou dostávat pravidelné zprávy o hospodaření našeho sdružení. V praxi se to osvědčilo, takže změna pravidel by vlastně přicházela s něčím navíc, co pro fungování organizace vůbec nepotřebujeme,“ míní Slunéčko.
Tvůrci návrhu zákona předpokládají, že všichni členové různých orgánů spolku musejí být zároveň i členy organizace. „To je však zcela nevyhovující nařízení. Vždyť proč by například v revizní komisi, která kontroluje hospodaření sdružení, nemohl být odborník, který rozumí ekonomice, i když není členem daného sdružení. Naopak je myslím lepší, když je takovýto člověk nezávislý a může o to kritičtěji posoudit to, jak organizace hospodaří. Je samozřejmé, že členové statutárních orgánů by měli být i členy sdružení, ale u jiných orgánů k tomu nevidím nejmenší důvod,“ míní Slunéčko.
Nejasná role pobočných spolků
Novela přichází s termínem takzvaných pobočných spolků. Jde o problém, který může narušovat fungovaní zejména Junáka nebo Pionýra. Jde o právní vztah mezi ústředím sdružení a jeho jednotlivými organizačními jednotkami. Nový občanský zákoník ve své pracovní verzi jasně popisuje jak takovouto organizační jednotku založit. V zákoně však již vůbec není popsáno, jak může do chodu tohoto pobočného spolku zasáhnout ústředí nebo za jakých podmínek ho může zrušit.
„Junák je jedna organizace, ale již se objevily právní názory, které vycházejí z toho, že naše jednotlivá střediska jsou zcela samostatná a ústředí by do jejich chodu nemělo jakkoliv zasahovat. To je ale v praxi nereálné, protože jestli jsme jedna organizace, její vedení do chodu středisek musí zasahovat,“ říká Slunéčko.
S pobočnými spolky souvisí i povinnost toho, že stanovy spolku mají obsahovat výčet různých identifikačních informací i o těchto jednotlivých organizačních jednotkách. „Jde o absurdní a prakticky téměř neuskutečnitelné nařízení. Junák má šest set středisek. Kdybychom museli uvádět a aktualizovat třeba jen názvy jednotlivých středisek, nebudeme na ústředí dělat nic jiného než stále sledovat případně změny a pořád měnit stanovy!“ sděluje ekonom Junáka.
Přestože tedy novela počítá s tím, že jednotlivé pobočné spolky budou poměrně nezávislé, na druhou stranu chce, aby tyto organizační jednotky za sebe navzájem ručily. Zde se názory lidí pracujících ve sdruženích dětí a mládeže liší. Jedni jsou toho názoru, že jde o dobré ustanovení, které chrání především třetí osoby. Opačný postoj vychází právě ze značné autonomie pobočných spolků, tedypředevším z toho, že mají samostatné hospodaření. „Vedení Junáka princip ručení nijak nepřekáží, považujeme však za špatné, aby za sebe ručily jednotlivé pobočné spolky, tedy střediska na stejné organizační úrovni,“ vyjadřuje se za skauty Slunéčko.
Je zbytečné svazovat vnitřní pravidla
„Tvůrci novely byli již při její přípravě ochotni nám naslouchat a některé naše připomínky zohlednili. Problém je ovšem v tom, že v zákoně, který určuje pravidla pro všechny druhy spolků, si vždy někdo najde něco, co mu nebude vyhovovat. V zásadě jsou možné dvě cesty, jak tuto situaci řešit. Jednou možností je, že budou v zákoně určena jen základní společná pravidla pro všechny spolky, a to zejména ve vztahu ke třetím osobám. Jaké úpravy přijmou členové spolku pro jednání mezi sebou, by pak již bylo záležitostí jejich stanov. Druhou možností je využít současného nastavení novely zákona, tedy že by v něm zůstalo popsáno, jak by měly spolky fungovat, ale tam, kde to nezasahuje třetí osoby, by to určení pravidel zůstalo opět v rukou členů spolku,“ komentuje Slunéčko a uzavírá: „Musíme si uvědomit, že legislativa je vůči občanským sdružením od začátku devadesátých let nastavena velice volně. Proto dnes mezi nimi existují takové rozdíly, respektive mají rozmanitou organizační strukturu. A přestože výhrady proti návrhu novely občanského zákoníku má jen minimum sdružení, jsem přesvědčen, že pokud by byl přijat v současné podobě, bude se naopak většina z nich divit, jak mohl někdo takový zákon schválit.“
LUKÁŠ DOUBRAVA