Jachta

 Jachta. Kdy nás ta myšlenka vlastně napadla poprvé? Možná tehdy, když jsme za teplých letních večerů seděli na Středomořském ostrově Elba a dívali se přes moře na zářící světla z města Bastie na Korsice. Vypadala tak blízko, pouhých 50 kilometrů, ale jak se tam dostat... Nakonec jsme se rozhodli, že do toho půjdeme. Týden na jachtě, s potápěním. Při zimním plánování jsme si zvolili termín (15.-23.5.2009) , a pak jsme začali zjišťovat, co a jak. Zprávy nebyly příliš příznivé. Náš termín byl už v hlavní jachtařské sezóně a proto se ceny za pronájem jachty pro devět lidí pohybovali kolem 80 – 90 000. Pak ale přišla nečekaná nabídka. Jistá společnost, která se svou jachtou jezdí přesně ten okruh, který jsme chtěli, má volnou loď přesně na náš termín a potřebuje ji udat... Zkrátka cena byla nakonec velmi slušná a my přijali. Pro některé z nás to nebylo snadné rozhodnutí – čekali nás různé školní i pracovní povinnosti, ale potíže byly většinou nakonec překonány a jelo se.

   Naší loď jsme poprvé spatřili v přístavu Salivoli. Byla to pěkná, 16 metrů dlouhá jachta, na kterou jsme se přes naši počáteční nedůvěru všichni v pohodě vešli. Jelo nás devět a s námi ještě kapitán Míra. Kajuty byly na lodi čtyři, v každé jsme spali dva. Míra měl svou vlastní kajutu na přídi a Krokodýl se rozhodl spát na palubě. Celé vnitřní zařízení jachty bylo důmyslně přizpůsobeno neustálému vlnění. Naše žaludky už ovšem tolik přizpůsobeny nebyly. První dva dny tři účastníci úporně zvraceli a ani většině ostatních nebylo nejlépe. Pak jsme si ale zvykli natolik, že se nám dělalo špatně naopak v těch chvílích, kdy jsme vystupovali na pevninu.

   Ze Salivoli jsme nejprve vyrazili směrem k Elbě, kde jsme se potápěli na nové lokalitě. Kvůli ušetření času jsme se poté rozhodli pro noční přejezd na Korsiku. Střídali jsme se u kormidla ve dvoučlenných hlídkách. V noci na nás přišel krátký silný poryv větru a potom zase úplné bezvětří, kdy jsme museli zapnout motor. Jinak cesta proběhla v klidu a ráno jsme už kotvili u Korsiky. Podél  pobřeží se zde nachází mnoho potápěčských lokalit. Hned první den jsme našli nádherně zachovalý vrak letadla P47 Thunderbolt a večer jsme zajeli do přístavu u města Bastie. Další dny následoval náročný ponor k Insumě – vraku dělového člunu, průzkum vraku B26 (vlastně je křídla s částí trupu), neúspěšné pátrání po vraku letadla P47 a také odpočinkový ponor na stěně v oblasti nejsevernějšího výběžku Korsiky.

   Pátý den plavby jsme se s Korsikou rozloučili a zamířili k nedalekému ostrůvku Capraia. Tady jsme se vydali na průzkum nádherného středověkého majáku stojícího na útesu, kolem kterého hnízdily stovky racků a poté jsme pokračovali v plavbě směr Elba. Na místo jsme dorazili kolem půlnoci. Další den jsme strávili ještě na Elbě, kde jsme objevili novou krásnou lokalitu a navštívili pizerii, no a pak už následovala cesta do Salivoli. Při přejezdu z Elby na pevninu trochu zesílil vítr, takže nás znovu navštívila mořská nemoc, ale vše dobře dopadlo a za nějaký čas jsme unavení a plní zážitků mířili k České republice.

   Akce na jachtě byla nádherná. Už čtrnáct dní po příjezdu jsme se shodli, že bychom potřebovali jet znovu. Teplo, mořská voda, koupačky, rackové, útesy, potápění... Tak snad zase příště.

Zuzy Kovandová