NVT 2008 je za námi

 První velká letní akce je za námi - Národní výcvikový tábor RR pro vedoucí.
Přijelo 28 účastníků a doufáme, že nelituje nikdo. Jako vždy tým zvládl vše jak se patří a můžeme konstatovat, že NVT bylo opět úspěšné. Doufáme, že bude začátkem pro mnohé nové vedoucí.

Fotogalerii NVT 2008 najdete zde.

Díky patří celému týmu instruktorů, kteří byli opět skvělí.
Letošního roku poprvé absolventi získali akreditované osvědčení jako pracovníci s dětmi v jejich volném čase. Gratulujeme všem!

Níže uvádíme několik postřehů letošních účastníků:

Michal J.
Co přiměje tři desítky lidí, aby se sjeli z různých koutů republiky, čtyři dny běhali po louce, motali si ruce při vázání uzlů, pálili prsty při vaření na ohni a podnikali další pro ně zcela neobvyklé věci – to vše dobrovolně, ve svém volném čase a s úsměvem na zpocené tváři? Odpovědí je tajemná zkratka v nadpisu: NVT RR v ČR neboli Národní výcvikový tábor Royal Rangers v České Republice.
Druhý prázdninový týden se nás na nově vybudované táborové základně Royal Rangers v Moravském krasu nedaleko Sloupu u Blanska sešlo přesně 28. Různého věku, různých profesí, z různých denominací. Patnáctiletí žáci základní školy, studenti se skripty na dně batohu, sekretářka, hasič, programátor, maminka na mateřské, která své tři ratolesti zanechala doma napospas tatínkovi, pastor sboru. Zvláštní směsice lidí.
Ani program, který pro nás připravil devítičlenný tým instruktorů, nebyl rozhodně všední – počínaje úvodní praktickou lekcí táborových staveb, při které se účastníci, rozdělení do čtyř skupin, museli rychle navzájem sžít a naučit spolupracovat, přes téměř dvě desítky teoretických a praktických lekcí, zahrnujících jak témata „tábornická“ (bezpečnost, první pomoc, teorie her, vázání uzlů, poznávání přírody...), tak biblické vyučování (plánování, vůdcovství, modlitba/chvály/půst...), po závěrečnou táborovou olympiádu, prověřující v praxi týmovou souhru, vytrvalost i smysl pro humor. Slavností táborový oheň, společné chvály a modlitby, ranní nástupy, speciální nedělní snídaně – každého z účastníků možná oslovil z mozaiky nabitého programu jiný střípek, ale k většině z nás myslím Pán Bůh na NVT mluvil. I třeba skrze to, jak rychle ze zvláštní směsi naprosto různých lidí vznikly výborně fungující týmy, usilující ruku v ruce o společnou věc. Zvláštní čas.
Čtyři dny uplynuly, společná fotka, a během loučení si letmo sdělujeme první dojmy. Pro mne osobně bylo hodně podstatné závěrečné slovo národního velitele Royal Rangers v ČR Petra Walacha, které jsem si pro sebe přeložil a shrnul takto:
 Royal Rangers není cílem, Royal Rangers je nástroj – nástroj, s jehož pomocí můžeme efektivně oslovit děti a pomoci jim přijít ke Kristu.
 Skrze dračí smyčku nikdo do Božího království nevstoupí, ale při vázání uzlů lze s dětmi navázat rozhovor/přátelství.
 Při práci na Boží vinici je dobré používat všechny nástroje, které nám Pán Bůh dal – krumpáč, motyku i Royal Ragners.
28 účastníků letošního NVT už ochutnalo, co Royal Rangers znamená, a pevně věřím, že u mnohých z nás nezůstane jen u ochutnání, ale troufneme si i na větší sousta. Situace je překvapivě stejná jako před dvěma tisíci let: Žeň je mnohá, a dělníků na mnoha místech málo...


POSTŘEHY DALŠÍCH ÚČASTNÍKŮ:
 Tým instruktorů připravil výborně teoretický i praktický výukový program, nechyběla ani zábava. Některé aktivity byly pro mě výzvou jít do neznámých věcí a stále se učit. Byl to pro mě také čas prohloubení vztahu s Bohem.
 Byly to opravdu skvělé dny plné velkých zážitků.
 Na NVT jsem přijel bez velkých očekávání a nakonec jsem byl velice mile překvapen; nejvíce mne asi oslovil a inspiroval osobní příklad jednotlivých členů instruktorského týmu.

**********
„Pojeď na NVTéčko Royalu, bylo by dobré, abys tam byl,“ slyšel jsem z více stran.
„Proč? Co nového se tam asi tak můžu dozvědět?“, ptal jsem se sám sebe. Nakonec jsem přece jen jel. Plný očekávání. Už jsem o tom něco slyšel. Nic lichotivého, právě naopak. Ale to mě lákalo.
„No co“, říkal jsem si, „zatnu zuby a zkusím to vydržet. A kdybych to už nemohl nepřekousnout, tak co? Sbalím si své saky paky a… odjedu. Co horšího se může stát“, uklidňoval jsem sám sebe.
A jaké je to teď, kdy je vše za námi. Dva týdny po NVTéčku? Nemůžu si to vynachválit! Jak dobré…
Ptáš se proč. Co se stalo? Samotného mě to překvapilo! Zase za může náš Bůh, náš dobrý Bůh.
Moje sympatie stoupaly závratnou rychlostí.
Od čtvrtečního bodu mrazu, kdy mě občas tak zamrazilo, že jsem si myslel, že už snad tady nikdy pořádně nerozmrznu, přes páteční roztávání, postupné sobotní zahřívání blížící se téměř varu, až k nedělní naprosté spokojenosti. Byly to opravdu skvělé dny plné velkých zážitků.
Stavění, uzlování, řád, přesnost, hry, soutěže, smích, pomoc, radost, očekávání, splněná touha, teplé slovo, kamarádství, vlastní kuchyně, napětí, učení, rada, uvolnění, podaná ruka… … …
Sečteno a podtrženo: NVTéčko stojí za to!
Kdo nezažil, nepochopí. JEĎ! URČITĚ JEĎ!