Návštěva RR v Rumunsku

 Naše letošní rodinná dovolená proběhla opravdu netradičně. Podařilo se nám totiž navštívit tábor rumunských Royal Rangers. Jak k tomu došlo? Nejdřív jsme plánovali jet jako mnozí jiní na Eurocamp do Norska. Nakonec jsme se však z finančních důvodů rozhodli jet na hory do Rumunska. Jelikož si dopisuju s holkou z rumunského Royalu, se kterou jsme se chtěly setkat na Eurocampu, chopily jsme se nové příležitosti k setkání. A z mého dotazu, jestli bychom se u nich mohli stavit v neděli na shromáždění, nakonec vzniklo pět dní strávených spolu, z toho tři dny na jejich táboře.
To, že hlídku v Kluži, kam jsme se dostali, vede zrovna rumunský národní, nebyla zas taková náhoda, jak jsme si původně mysleli. V celém Rumunsku totiž momentálně funguje jen právě tahle hlídka. Má asi 50 členů a na tábor, kam nás vzali, jelo 66 dětí a 15 vedoucích.
Rumunské věty, které jsme se cestou autem učili, nám však na moc nebyly - celý sbor i Royal je totiž maďarský.


Tábor se konal v Balánu v pohoří Hašmaš vzdáleném od Kluže asi pět hodin cesty. Už náš příjezd na tábor byl vskutku royalovský - domácí nám od města Bálan zanechávali papírové značky RR na každém místě, kde se odbočovalo. Schopnost důvěřovat jim byla prověřena v místě, kde jsme si nebyli jisti, zda se po vjezdu do té obrovské blátivé louže na druhé straně ještě vyhrabeme ven. A informace od vozky na kolem projíždějícím koňském povoze, že k nějakému táboru je to ještě 12 km nás moc neuklidnila. Nakonec jsme to riskli a asi po 2 kilometrech jsme dojeli k chatě vedle horského potoka, kde se tábor konal. Nadšení, že jsme se skutečně setkali, bylo oboustranné. Už proto, že přesto, že nás skoro neznali, svěřili nám vedení prvního táborového večera. A tak jsme po postavení stanů a večeři honem přepisovali připravenou hru „Babiččin dvoreček“ do maďarštiny. Hra se podařila a byli jsme nadšení z toho, jak skvěle se zapojily nejen děti, ale i vedoucí. Popovídali jsme jim taky něco o našem RR, naučili je česky písničku „Kdo je pánem džungle“ a na závěr předali dárky - müsli tyčinky, krabici dřívek na podložky a 2 ringa. Tábor byl zaměřen především na to vyzkoušet si, co vydržíme. Takže následující den se vyráželo na výlet na hřeben pohoří Hašmaš - občas cestou necestou, takže jsme se cítili jako doma. Po dosažení hřebene a odpočinku u pramene už byla cesta přehlednější, tak byl čas i na učení se maďarsky s malýma holkama a procvičování konverzace v angličtině se staršíma. K našemu překvapení asi 20 km dlouhou vysokohorskou túru v horkém dni zvládlo bez jakéhokoliv reptání i asi 10 těch nejmladších ve věku kolem 6 let. Ti se navíc nejrychleji vzpamatovali, takže se po návratu vrhli na fotbal a s některými jsme mohli začít cvičit ringo - tuto hru v Rumunsku neznají.
Náš poslední den v táboře byl spíš odpočinkový, ale zapojili nás do dvou stanovišť při dopoledních hrách a odpoledne jsme ještě měli příležitost učit děti skládat podložky z dřívek, hrát ringo a společně stavět hráze a koupat se v horském potoce.
Na rozloučení při večerním nástupu se ještě uplatnil jeden náš příběh z Royalu, na který nebyl první večer čas. Cítili jsme, že jsme si navzájem přirostli k srdci, tak se nám ani moc nechtělo další den odjíždět. Věříme ale, že navázané vztahy přinesou v budoucnu další spolupráci mezi Royal Rangers v ČR a v Rumunsku.

Katka Pohanková, 41.PH